Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První pořádná velká deska californské harcorové naděje GULCH ze San Jose má sice jen čtvrt hodiny, ale vůbec mi to nevadí. Osm skladeb kolem vás proběhne jako stádo bizonů a nechá vás ležet podupaného a schouleného s podivným pocitem, že jste prožili něco velmi intenzivního. Základ tvoří punk-hardcorový buldozer, ze kterého teče olej na všech dostupných místech a rez mu už dávno prožrala většinu součástek. Přesto se ale nezastavitelně pohybuje vpřed. Nekompromisně. V riffech je primitivní síla, která je obalena hutnou vrstvou hrubozrnného zvuku. GULCH odkazují na první kapely, které v devadesátých létech začaly montovat dohromady hardocorovou energii a deathmetalovou přísnotu.
V tom, jak brutálně působí, se GLUCH přibližují až k hranici grindcore a power violence. Uštěkaný vokál má v sobě nesmlouvavost, jaká mi chybí u většiny nových kapel. Zkázonosná energie tu čiší z každé minuty. GULCH jsou jedna z těch kapel, které dokáží vytvořit pod scénou lítou řež, aniž by její členové museli předvádět nějaké artistické výkony po vzoru THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Jediná bestie je tu ta s mikrofonem, ale to bohatě stačí. Z Elliotta Morrowa přoi kocnertu stříká maniakální zlovolný proud chaosu na všechny strany.
Jedinou výjimku v tom, jak neartikulovaně celek působí, nalézám v poslední skladbě „Sin In My Heart“. Tady GULCH dokazují, že dokáží i budovat atmosféru a expresivní zabarvení vokálu tomu dodává ještě větší grády.
Celkem chápu, proč jejich krátké album vzbudilo tak silný ohlas. GULCH jsou kapelou, která navazuje na samotné základy extrémního hardcoru. Je z nich v každé sekundě cítit špína, obhroublost a syrovost, která je naprosto uvěřitelná. Navíc tomu dodávají jiskru svým nízkým věkem. Ta mladická upřímnost a zarputilost se nejvíce projeví samozřejmě na koncertech, GULCH se ale podařilo tento element přetavit i do studiové nahrávky.
1. Impenetrable Cerebral Fortress
2. Cries of Pleasure, Heavenly Pain
3. Self-Inflicted Mental Terror
4. Lie, Deny, Sanctify
5. Fucking Towards Salvation
6. All Fall Down The Well
7. Shallow Reflective Pools of Guilt
8. Sin In My Heart
Diskografie
Impenetrable Cerebral Fortress (2020) Live on Axe to Grind (live) (2020) Gulch (demo) (2019) Burning Desire to Draw Last Breath (ep) (2018) Demolition of Human Construct (demo) (2017)
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?